Hlavními součástmi jsou:
Pozední podval-A a podlažní podval-B,které tvoří základ kostry,nazývané hranice. Prouhloubený prostor mezi nimi se nazývá podkolí.Na podvalech jsou postaveny sloupy-C,které nesou přední-D a zadní-E moučník.Oba moučníky spočívají na svorech-F,do kterých jsou sloupy nahoře začepovány.Přední konce svorů vyčnívají pod předním moučníkem do mlýnice.
Pod hranicí prohází hřídel-H,na které je v lednici vodní kolo,v podkolí pak paleční kolo-K.
Čep hřídele je uložen takto:
Na podlažním podvalu jsou položeny dva trámky(remlíky)-a na nich špalek(zhlaví)-b,ve kterém je zhlavíčko-c které tvoří pánev čepu.
Palce palečního kola zabírají do céví kladnice-d,která je nasazena na železí-e.
Železí sedí svým spodním koncem v nárazu-g, které tvoří ložisko, horní konec železí prochází spodkem-n, v jehož oku je utěsněno kůželicí-i a ukončeno čtyřbokým jehlanem. Na jehlanu je nasazen pomocí kypřice-o,která je v něm pevně uklínovaná, běhoun-m. Běhoun se otáčí rychlostí přibližně 220 ot/min.Ložiskové pánve se mažou lojem.
Spodek-n je uložen na slabší trámky, které tvoří roubení, tak že nad podlahu hranice-p o několik centrimetrů vyčnívá. Běhoun a vyčnívající část spodku jsou zakryty lubem-r.

Ke změně mezery mezi kameny slouží tzv. lehčení.
Spodek mívá průměr asi 62-85cm a výšku kolem 30cm.Běhoun má o něco menší průměr a výšku kolem 50cm.Přibližně dvakrát měsíčně (asi po umletí 5 tun meliva) se běhoun musí sejmout a kameny okřesat.Kameny tak postupně ubývají a po omletí na polovinu původní výšky se musejí vyměnit.Trocha písku se dostane i do mouky. Sloupy-C jsou prodlabány. Těmito dlaby procházejí příčky-L, jejichž konce vyčnívají do mlýnice. Přes příčky rovnoběžně s moučníkem je položen trámec-M, zvaný kobylice, ve kterém je zapuštěn náraz-g. Přední konec příčky-L je zavěšen na tyči-x,tzv. kozlík. Tyč je na svoru opřená o páku-k tzv. housle. Nadzvednutím houslí se zvedne železí a běhoun, tím se kamenům lehčí.

Násypný koš-N je připevněn rámem-O na štálcích-s, prostrčených skrz sloupky-t. Dno koše(korčák)-u je pohyblivé.
Korčákem otřásá zvláštní ústrojí:

V oku běhounu je nasazená zděř-α, která má uvnitř několik zubů. Na korčáku je připevněn kolík(rejholec)-β, která přeskakuje po vnitřním obvodu zděře a otřásá košem. Do oka běhounu zasahuje ještě klapací pružinka-γ. Ta oklepává kámen, aby se oko neucpalo.

K oddělování mouky a krupice od šrotu zařízení,složené z moučnice-P, truhly-R, pytlíku-S a žejbra-Z.
Moučnice-P je zavěšena zadkem na hranici, předkem leží na truhle-R. Její čelo je většinou zdobeno řezbami. Postranice a zadek truhly je tvořen pouze plachtou. Ve spodním rámu moučnice je otvor uzavřený šoupátkem, jímž se mouka vyhrnuje.
Pytlík-S(nazývaný také hasačert) je připevněn horním koncem k moučníku k otvoru, kterým melivo z lubu skrz moučník vypadává. Dolní konec pytlíku prochází čelem moučnice a je napínán pytlíkovou pružinkou-δ. Asi uprostřed pytlíku je kožený pásek se dvěma uchy, kterými se nastrčil na rohy-a´.

Žejbro-Z ve tvaru podélného rámu je opatřeno sítem,kterým propadávají krupice.Ty se potom ještě musí na ručních sítech vysejvat,aby byly stejného zrna. Horní konec je připevněn do očka žejbrové pružinky-ε, dolní konec přečníval přes truhlu-R a ležel na pohyblivé ručce pytlování. Sloupky pytlování-b´ jsou začepovány do moučníku-D, dole přitaženy klíny na remlíky-a. Skrz sloupky procházejí příčky-c´ nesoucí váleček-d´. K válečku jsou připevněny rohy-a´ pro pytlík, ručka-i´ pro pohyb žejbra, odrážka pytlovací-e´ a pružinka pytlovací-g´. Odrážka-e´ přiléhá na trojzubý vaček-T, nasazený na železí. Zuby vačku narážejí při chodu mlýna na odrážku, otřásají válečkem pytlování a způsobují typický klapot starých českých mlýnů.
Od ručky žejbrování-i´ se převádí pohyb pomocí válečků-u´,u´´ a bydélce-o´ na žejbro.

Mletí je velmi jednoduché. Obilí buď suché nebo kropené se nasype do koše(korčáku), a co nepropadne skrze pytlík do moučnice, se znovu z truhly vynáší na koš, až je běl vymletá a zbudou jen otruby.Tento postup se opakuje 6-12x. Tak se získá nejprve mouka nejbělejší(vejražek a později mouka horší.